Danielův zápisník

Trávím teď léto pracovně v německém Duisburgu (nedaleko holandských hranic) coby vývojář databází v místní staroslavné ocelárně. Němci však o víkendu nepracují, sebral jsem kolo a vydal se do Landschaftsparku Nord. Tady bych měl říci něco k tomuto unikátnímu parku. Na začátku minulého století zde zbudovala dceřinná společnost skupiny Thyssen jednu z prvních oceláren, která za desítky let vyrostla v mamutí továrnu. Její provoz byl ukončen teprve před více než dvaceti lety. Aby fabrika nezchátrala, Duisburg přišel s geniálním (doslova) nápadem udělat z toho jakýsi technologický multipark odpočinku, sportu a muzeum zároveň. Fabrika tedy zůstala, jen se zpřístupnila a zabezpečila. Po bývalých ochozech se dostanete nad vysokou pec, můžete si prohlédnout veškeré zachované technické detaily a přes noc je to romanticky nasvícené místo s výhledy do okolí. To je genius loci! Vyhlídka v místech, kde do chřtánu sypal se koks, aby o něco níže co dvacet minut vytryskla železná tavenina do sypaných žlabů pečetěná krví duisburských dělníků. A dnes lavičky přímo pod Cowperovými ohřívači vzduchu, stylová restaurace s posezením kolem gasometru a idylka sobotního odpoledne.

Pointa? Černá ferata (D/E) v lezeckém areálu bývalého skladu koksu. A tam jsem se vydal.

Nástup na Monte Thysso

Vede středem po ochoze bez ochozu

Seběh a hned nahoru. Tenhle úsek dal zabrat

Cílová rovinka

Lanový most nesmí chybět

Sešup, a není kam stoupnout

S lezačkama by to bylo příjemné potrénování, s pohorkama jsem se k závěru trápil. Sportovní, těžší, ale dobrá i pro začátečníky, protože v nejhorším skončí dřív.

Vydechnutí v Landschaftsparku stojí za to:

Jedna z vysokých pecí

Cyklostezka

Zmíněné Cowperovy ohřívače vzduchu pro vysokou pec

Další lanový most

Jak jsem se vracel zpátky, dojel jsem akorát ke 3. místu, takže ještě teď tu troubí vuvuzely a přitom už je po půlnoci.