Danielův zápisník

V neděli byla na 31 hodin od Duisburgu celých 60 km zavřená dálnice, jeden pruh pro pěší s údajně nejdelším stolem na světě a druhý pro cyklisty v rámci kulturního festivalu Ruhr2010. Akce byla před začátkem poměrně dost kritizovaná – doprava se bude muset uhnout (a bude obtěžovat/ohrožovat okolí), program je všehochuť, není zaměřený atd. Tak jsem si představoval ten ušlý zisk a jel jsem se v neděli odpoledne projet po dálnici do Essenu. Čistě cyklisticky, pocit je to ohromný. Já vím, je to úchylné, ale prohánět se sám po dálnici na kole je paráda! To jsem ale jel první kilometr v tzv. Sicherheitszóně, načež mě zastavila policejní hlídka, jakože ne! A pak to začalo, vjel jsem mezi ty statisíce cyklistů a dostavila se zácpa. Bohužel zrovna na mostě, pár set metrů trvalo skoro hodinu a potom jsem utekl přes svodidla do města a trasu dokončil později. V novinách se druhý den psalo o 3 milionech lidí, s tím, že se vjezdy na dálnici musely na chvíli uzavřít. Znamená to také vysokou pravděpodobnost, že lidé ten den nechali auto doma a vyrazili na dálnici po svých. A aut na dálnici před Duisburgem bylo ten den skutečně málo. Akce absolutně předčila veškerá očekávání. Vzhledem k tomu, jak jsou Němci disciplinovaní, k žádnému vážnému problému nedošlo. Zelení by mohli být nadšeni, z virtuální reality facebookového aktivismu a salónních řečí o nadřazenosti rostliny nad člověkem, dát konečně autům z kola a dálnice červenou. A liberálové? K omezení svobody statisticky nedošlo.

Tak na jeden den zacpat Prahu a nechat vlastnímu pohybu :-)